Nikoho nenapadlo, co vznikne křížením démona Lilith a nemrtvého. Původně se mělo jednat o vědecky experiment. Nikdo nerušil, že přežije a bude kvést jako růže, která probouzí v ostatních vášeň. Láká je na svůj půvabný vzhled a pak je svrhne do pekel. Možná to zní jako pověst určená k varování mužů, aby se nenechali svést cizími ženami. Ale je pouze na vás čemu uvěříte.
Rozhodl jsem se vám vyprávět tento příběh. Enith byla mocná a uměla ovládat nadpřirozené schopnosti. Přes den se pohybovala jako vrána a spolu s havrany pozorovala smrtelníky. Občas viděla nějaký zamilovaný pár a jen nad nimi stála na větví s pohrdáním v očích. Pohrdá láskou, pohrdá vším lidským. Láska a nenávist, jak málo stačí k tomu aby se z milovaného stal nenáviděn. Moc dobře věděla o křehkost lidí a taky toho využívala. Přinášelo ji to určitou slast, hrát si s nimi jako s loutkami, kteří udělají vše, co jim řekne za falešnou lásku.
Jednou však ale zatoužila zmást city upíra a moc dobře věděla, jak těžký oříšek to je. Jak jsem už říkal, sama byla poloviční upírka a řadu schopností měly na svědomí právě tyto geny. Narazila na upíra, který byl ale jiný. Vyhýbal se lidem, především ženám a sám se v noci měnil na ženu aby ho většina žen nepronásledovala. Byl totiž nesmírně pohledný a to bylo jeho darem i prokletím.
Když zahlédl Enith spatřil v ní temnotu a něco tajemného. Věděl, že nebude upírka, ale něco víc, že temnota která v ní žije je mnohem silnější. Když se většina upírek vzdala lidské krve a začaly pít jen tu zvířecí, věděl že bude žít raději sám. Zvířata měla pro něj totiž větší cenu než lidský život. A z Enith byla lidská ktev cítit na míle daleko, před chvíli byla totiž zrovna lovit. Přistoupil blíž a vyzval Enith k tanci. Byla tak krásná, že ani ve snech neviděl krásnější a tančili spolu celý věčer.
Enith tušila, že hrát si z jeho city bude tvrdý ořech, ale nikdy by jí nenapadlo, že je i ona schopná něčeho k němuž klade tak velký odpor. K lásce.
krásně napsaná povídka.
OdpovědětVymazatKrásně napsáno ❤
OdpovědětVymazat